Už v době studia na Fakultě žurnalistiky UK začal externě spolupracovat se sportovní
redakcí Československého (později Českého) rozhlasu. A s tou také spojil celou svoji
novinářskou kariéru. Jeho hlas po dlouhé roky znali především hokejoví fanoušci. Šestkrát
se zúčastnil zimních olympijských her (včetně slavného Nagana), mnohokrát přibližoval
posluchačům zápasy našeho reprezentačního týmu na mistrovství světa a měl to štěstí,
že zažil i zlatou éru českého hokeje začínající na ZOH 1998 a pokračující na světových
šampionátech v letech 1999-2001.
Stejně poctivě jako hokeji se však věnoval také řadě takzvaných „malých“ sportů – např.
rychlostní kanoistice, vodnímu slalomu, modernímu pětiboji. A co víc – z vlastní iniciativy
se snažil zviditelňovat ve vysílání i to, čemu se v civilizovaném světě říká „Sport pro
všechny“. Také za to mu Český olympijský výbor udělil Cenu Oty Pavla a dočkal se rovněž
oficiálního ocenění od Mezinárodního olympijského výboru.
Pod pojmem „popularizace turistiky a rekreačního sportování“ si představoval nejen
propagaci už existujících, zavedených akcí, ale také snahu připravovat netradiční soutěže
určené školám nebo široké veřejnosti. Z korespondenčních akcí adresovaných dětem se
ujaly v celorepublikovém měřítku především školní Zátopkovy štafety. Zájemce všech
věkových kategorií pak oslovila Plavecká soutěž měst volně navazující na někdejší akci
pořádanou ve Vysokém Mýtě.
Pro sólistu-nadšence je však těžko proveditelné udržet delší dobu při životě podobnou
soutěž. Originální nápad mající za cíl oslovit příznivce kondičního plavání naštěstí zaujal
Českou asociaci Sport pro všechny. Díky její podpoře a spolupráci s provozovateli krytých
bazénů v desítkách menších i větších měst se i dnes daří prezentovat plavání jako
celoročně i celoživotně využitelnou pohybovou aktivitu, přičemž počet organizátorů i
řadových účastníků v posledních letech mírně roste. A už to samo o sobě napovídá, že
Plavecká soutěž měst nefunguje jen ze setrvačnosti a že si zaslouží být opečovávána a
rozvíjena.